Ohlédnutí za MS očima přímého aktéra – Terky Petržílkové
Zdroj sportovní listy.cz,
V níže uvedené článku se o své pocity z MS v Dauhá podělila plzeňská závodnice Tereza Petržílková.
Obecně jsem měla z celého MS pocity smíšené. Při cestě do Doha jsem cítila nadšení, radost, že se to všechno doopravdy děje a jsem toho součástí, neboť samotná nominace na MS se štafetou byla obrovským úspěchem. V momentě, kdy jsme vystoupili z letadla, venkovní klima mě až šokovalo, teplota i vlhkost obrovská, podobné jako když v létě vstoupíte do skleníku. Druhý šok nastal hned při vstupu do klimatizovaného autobusu, kde jsme opět rychle oblékali svršky, protože teploměr ukazoval pouhých osmnáct stupňů Celsia. V hotelu a všech vnitřních prostorech to bylo všude stejně studené. Venku se teploty pohybovaly přes den mezi 35-46°C, v noci to klesalo na „pouhých“ 30°C, avšak díky vlhkosti to bylo pocitově vyšší číslo.
První vzrušení jsem pocítila na rozcvičovacím stadionu, kde trénovalo nesčetně známých tváří včetně těch, kteří sem přijeli bojovat o ta nejvyšší umístění. To mě silně nabilo energií a chutí závodit. Přišel závodní den. Rozcvičení bylo skvělé, cítila jsem se připravená. V call roomu se postupně snižovala teplota až na konečných 23°C.
Přiznám se, že mně to moc nevyhovovalo a přišla mi tady až zbytečná zima. Závod se rozběhl, adrenalin stoupal. Přebírala jsem kolík na třetím úseku od Lady Vondrové zhruba uprostřed pole. Po několika metrech v první zatáčce jsem pocítila náraz zezadu a jakoby se na okamžik všechno zastavilo. Budoucí mistryně světa, Salva Eid Naser, mně šlápla zezadu na nohu a poté se okolo mě přehnala jako vítr. Povím Vám, že v tu chvíli mi jakoby zamrzly nohy a i když jsem měla rozběhnuto na dobrý mezičas, přišlo mi, že stojím na místě. Štafety mixu byly výborně připravené a ve velmi silných sestavách. Závod byl těžký. Honza Tesař rozběhl první úsek skvěle, Lada Vondrová to měla těžké, běžela v chumlu plném strkanic, dokonce myslím, že běžela i ve druhé dráze. Já jsem se nechala rozhodit tím šlápnutím, což byla samozřejmě chyba a záhy jsem se propadla na osmou pozici, kterou jsem udržela v těsném kontaktu ve slušném mezičase až do předávky, která probíhala až v sedmé dráze. Patrik Šorm už tuto pozici vylepšit nedokázal. Věřím, že jsme rozhodně měli na lepší celkové umístění a také zaběhnout lepší čas než v Minsku na Evropských hrách, ale byl to zkrátka úplně jiný závod oproti zmíněnému Minsku, běžený zezadu.
Bezprostředně po závodu mi bylo hrozně, neboť jsem věděla, že se nám to nepovedlo úplně tak, jak jsme si přáli, emoce byly silné. Výsledný čas byl vlastně druhý nejlepší, co jsme běželi. Byla to obrovská zkušenost. Do budoucna chceme všichni usilovat o to, aby se mixová štafeta běhala. Chtělo by se více zaměřit na společné tréninky předávek a zejména by bylo dobré, aby tuto štafetu měla na starost určitá pověřená osoba stejně jako u štafet ženských, nebo mužských.
Pozitivum konání MS v Doha bylo dobré zázemí pro atlety, pěkné ubytování včetně kvalitního jídla. Nejlepší podívanou a úžasný divácký zážitek zařídili koulaři ve svém finále, které nenechalo nikoho chladným. Nádherná podívaná byla také na finále 400m překážek žen, souboj Muhammadové a McLaughlinové a světový rekord. Negativa MS v Doha byla určitě velmi špatná divácká účast. Nejlepší atmosféra na stadionu byla večer při finále skoku vysokého, kdy domácí přišli podpořit favorita Barshima. Jinak byly tribuny poloprázdné a atmosféra spíše smutná. Čím více se blížil konec MS, bylo vidět, že atleti, kteří již mají po závodech, chodili také fandit a atmosféra se díky tomu postupně zlepšovala. Naprosto šílené mi přišly závody mimo dráhu. Znehodnocené výkony a hazard se zdravím v těchto podmínkách. Při pohledu na Anežku Drahotovu v cíli, kdy se skácela k zemi vyčerpaná, se mi chtělo brečet. Vážím si toho, že jsem mohla ostatní podpořit, zafandit jim a vidět živě tolik hvězd atletiky na vrcholné akci, potkat se s nimi.
Sezona 2019 včetně té halové byla fantastická. Zaběhla jsem si osobní rekordy na tratích 400m, 300m, 200m, 150m a vyrovnala čas na 100m. Vytvořila jsem krajské rekordy na 400 a 300m v hale a krajský rekord na 300m na dráze. Reprezentovala jsem ČR na Evropských hrách, kde jsme vyhráli všechny běhy se štafetou 4x400m mix a zaběhli národní rekor. Celkově jsme o kousíček skončili na 4. místě v soutěži týmů těsně za Německem. Dále jsme zaběhly slušný čas se štafetou žen 4x400m ne ME družstev v Bydhošti. Se štafetou AK Škoda Plzeň jsme na MČR na stejné trati 4x400m zaběhly krajský rekord, 3. nejlepší historický čas klubů, 2. nejlepší čas Mistrovství ČR a zároveň titul mistryň ČR. Na MČR to bylo pro mě také obhájené 3. místo na 400m za Ladou Vondrovou a Zuzanou Hejnovou ve skvělém čase a osobním rekordu. V září se konalo MČR družstev, kde jsme s ženami AK Škoda vybojovaly úžasné druhé místo za USK Praha. Třešničkou na dortu pro tuto sezonu byla nominace na Mistrovství světa, které mi dalo spoustu zkušeností, otevřelo mi oči a dalo odhodlání jít do další přípravy s ještě větší motivací.